Ο θάνατος του πιο φρικτού τέρατος (Μέρος τρίτο)

vivann

«Τώρα θα έπρεπε για λίγο να σου μιλήσω για το  πειθαρχημένο, προοδευτικό και συνειδητοποιημένο προλεταριάτο, αλλά θα ήταν ανούσιο αφού ξέρεις πάρα πολύ καλά για την άπειρη αξία του ως υποζύγιο για τα βάρη και το μαστίγιο. Αντί για αυτό θα αναφερθώ στα διάφορα κόμματα, δημοκρατικά, σοσιαλιστικά και κομμουνιστικά.

Continue reading

ΜΑΎΡΑ ΤΡΙΑΝΤΆΦΥΛΛΑ

FB4

Ήμουν ξαπλωμένος στο μωβ μου κρεβάτι – δεν ξέρω για πόσο – , αλλά δεν μπορούσα να χαλαρώσω. Οι κρόταφοί μου άρχισαν να πάλλονται, το κούτελό μου έκαιγε σαν να είχα πυρετό, στο μυαλό μου στριφογύριζε ένα συνοθύλευμα ζοφερών σκέψεων και καταριώντας, μάταια εκλιπαρούσα τον Μορφέα να με πάρει στην αγκαλιά του.

Continue reading

DELLA RAGIONE E DELLA FOLLIA

NAUFRAGIO

Immersi nella solarità della ragione abbiamo lasciato che il mondo senza più ombre divenisse un sole, e l’anima uno specchio deserto. Così, domina ovunque il suo ordine, e nessuno distoglie mai lo sguardo da quell’utile quotidiano che ne regola il suo svolgersi, ben addentro a quell’unico modo di pensare rimasto in circolazione: il calcolare. Tutto ciò che non vi rientra e quindi non è immediatamente leggibile dal sistema diventa stranezza, inconciliabile differenza da iscriversi in ciò che passa per follia.

Continue reading

JSEM TAKÉ NIHILISTA

NOVATORE

I.
Jsem individualista, protože jsem anarchista, a anarchista jsem proto, že jsem nihilista. Nihilismu však rozumím také ve svém vlastním pojetí. Je mi jedno, zdali je Nordický, či Orientální nebo jestli je, či není historický, politický, prakticky tradiční nebo teoretický, filosofický, spirituální či intelektuální. Nazývám se nihilistou, protože vím, že nihilismus znamená negaci. Negaci každé společnosti, každého kultu, každého pravidla a každého náboženství. Netoužím ale po Nirváně o nic míň, než po Schopenhauerově zoufalství a bezmocném pesimismu, který je ještě horší než násilné vzdání se samotného života. Můj pesimismus je entuziastický a dionýzovský jako plamen, který zažehl můj živý a nespoutaný oheň, který zesměšňuje jakékoliv teoretické, vědecké nebo morální vězení. A pokud se nazývám individualistickým anarchistou, ikonoklastou a nihilistou, je to zejména proto, že věřím, že v těchto adjektivech je nejvyšší a nejúplnější vyjádření mé svéhlavé a lehkomyslné individuality, která se chce rozšiřovat jako rozbouřená řeka, která smetává hráze a ploty, dokud nenarazí do žulového kamene, který ji roztříští a rozhrne stranou. Nezříkám se života. Já jej velebím a opěvuji.

Continue reading

KAMULAŞTIRAN

NOVAKTORU

NICHILISTICAMENTE

Özgürlüğüm ve doğrularım
Gücümün kapasitesi kadar
Hatta mutluluk ve şöhretim
Sadece gücümün ölçüsü kadar.
(Işığını asla göremeyecek o yazdığım kitaptan)

Kamulaştıran şimdiye dek anarşizm içinde bulunduk en güzel figür, erkek, vicdansız ve yiğit. O boşa dikkatini vermeyecek kişidir. O hiçbir sunakta kendini feda etmeyecek kişidir. O eylemin felsefesi ile hayatı yücelten. Dev yeşil doğa altın işlemeli güneşte, kokulu, parfümlü ve şenlikli, pagan güzelliğin şarkılarını söylerken Ağustos’un uzak bir gün ortası onunla karşılaştım.

Continue reading

Το ονειρο της εφηβικης μου ηλικιας

FB4

Το παρακάτω κείμενο έχει γραφτεί υπό το ψευδώνυμο Sibilia Vane.
Έτσι, η σοφία της σάπιας δειλίας ούτε χλευάζει ούτε σκανδαλίζει την ηλίθια αγνότητα των ευπρεπών νεαρών δεσποινίδων.

Continue reading

BENIM FIKIRLERIM

NOVATORE

Tanrı
Hastalıklı bir fantezinin yaratımı. Bunak ve aciz beyinlerin sahibi. Köleliğe doğan kokuşmuş ruhların ahbabı ve avutucusu. Kabız kafalar için bir ilaç. Kalbin zayıflığı için bir Marksizm.

Continue reading

THE TWO FACES OF SILENCE

VERTEZZ

Nothingness as Experience of oneself – Nothingness as Escape from oneself.

‘The ego, therefore, exists. But does it exist in the way it appears to me? No, because it appears to me in a way that involves the conformation of my senses and intellect, i.e. in a way that does not reflect reality in itself. My appearance is nothing but a sign, not a copy of reality.  The awareness of my ego is made by my appearance.
It makes me aware of an ego that is not my real ego.  Nevertheless this real ego reveals itself in flashes, as quite rarely and in an incomplete way, it bursts from the subterranean and dark abysses of the subconscious; and it gives me the vague and confused impression that I’m not what I seem to be but something mysterious and different. The real ego, the true ego, cannot be found but in the unconscious. And it is there that it is necessary to look for it, and understand it, as much as possible.’
Enzo Martinuci – NEMO ME IMPUNE LACESSIT

The Cell as a place – which I’d widely extend to all the redemptive and non redemptive Cells that noisily clutter close morals and all ethical behaviours – where the act of depersonalization is carried out (here too it would be the case to start a full debate on the possibility of the individual, as a whole in its fragmentation, to be able to be a nonsense and a personal contradiction).

Continue reading

Page 1 of 9
1 2 3 9